Velitel roty byl rovnej chlap, řekl nám: „Podívejte se, rozkaz z praporu je, abyste nafasovali ostrý a šli bránit spojenecká vojska na našem území proti kontrarevoluci. Ale je to na vás.“ Nikdo ostrý nevzal. Bylo jasný, že o vojska nejde, že pár kilometrů od kasáren je Václavák a na něm desítky tisíc lidí, kteří už toho měli dost. Někde tam stála i moje žena …
Mezitím se naše rodina trochu rozrostla a všechny čtyři děti jsou už dospělé. Dvacet devět let není tak dlouhá doba, uteče to. Dvacet devět let muselo uplavat, než nám přestalo být jedno, co se tu děje. Aspoň to tak vypadá. Lidé stojí stojí na Václaváku a křičí „Máme toho dost!“.
Na Václaváku se sešlo přes pětadvacet tisíc lidí, v dalších městech taky dost na to, aby jejich hlas byl slyšet.