„Stando, vyfotíš nám svatbu? 24. října?“ „Ano, rád.“ … Druhá vlna korony postupuje. Opatření se zpřísňují. Vypadá to na lockdown.
„Bude svatba? Nebo jí odložíte na klidnější časy?“ „Bude! Sedmnáctého. Možná dřív.“
Každý den bylo jasnější, že sedmnáctého může být svatba taky už jen pro ty dva, oddávajícího a svědky. Možná.
Desátého osm hodin ráno: „Stando, máš dneska odpoledne čas? Bude svatba.“ A byla!
Kdo z vás připravoval svatbu, musí se nutně orosit při představě, že se ráno ženich a nevěsta rozhodnou, že odpoledne bude svatba. Ale tady na příkladu Dorotky a Damiána je vidět, že to jde! Svatební kytice – byla. Kostel, oddávají kněz – byli. Hostina – byla. Novomanželská cesta – byla – na koloběžce nočními ulicemi Královských Vinohrad a Žižkova!
Vlastně je to jednoduché, když máte kolem sebe samé skvělé lidi. A tady jich teda bylo!
Hodně štěstí a těším se na tu velkou oslavu vaší svatby v lepších časech.
Mimochodem, krypta kostela Nejsvětějšího Srdce Páně na Jiřáku je pozoruhodné místo. Jděte se tam určitě podívat.
Jo, a svatební web je dorotkadamian.cz.
